výmarský ohař
výmarský ohař...
Použití: Všestranný lovecký pes. Výborný hlídač, v cizině užívaný i k práci v ozbrojených složkách. Stále častěji držený jen jako společník.
Celkový vzhled: Středně velký až velký lovecky upotřebitelný pes pracovního typu, krásných tvarů, šlachovitý dobře osvalený. (Samčí popřípadě samičí typ musí být výrazně zjevný.)
Povaha: Všestranný; lehce ovladatelný; náruživý; ale spolehlivý lovecky: upotřebitelný pes se systematickým a vytrvalým hledáním, nikoliv nadměrného temperamentu. Nos pozoruhodné kvality. Ostrý na škodnou i vůči lidem, nikoliv však agresivní. Spolehlivý ve vystavování a v práci na vodě: Pozoruhodný sklon k práci po ráně.
Výška: u psů je v rozmezí od 59 do 70 cm (ideální 62 - 67 crn),
u fen od 57 do 65 cm (ideální 59 - 63.cm)
u fen od 57 do 65 cm (ideální 59 - 63.cm)
Váha: u psů asi 30 - 40 kg,
u fen přibližně 25 - 35 kg
u fen přibližně 25 - 35 kg
Osrstění: A) Krátkosrsté - krátká (ale delší a hustší než u srovnatelných plemen), silná, velmi hustá a hladce přiléhající srst. Podsada chybí anebo je jí málo.
B) Dlouhosrsté - jemná, dlouhá krycí srst; s podsadou nebo bez ní: Hladká nebo lehce zvlněná. Srst je dlouhá 3 - 5 cm, na spodní straně krku, předhrudí a na břiše poněkud delší. Na ocase „vlajka".
B) Dlouhosrsté - jemná, dlouhá krycí srst; s podsadou nebo bez ní: Hladká nebo lehce zvlněná. Srst je dlouhá 3 - 5 cm, na spodní straně krku, předhrudí a na břiše poněkud delší. Na ocase „vlajka".
Historie plemene: Výmarští ohaři patří k nejstarším německým plemenům krátkosrstých ohařů. Jisté snad je už jenom to, že původ nádherného robustního psa zajímavé stříbrošedé barvy je dosti nejasný. Tak jako u všech velmi starých plemen, nelze jeho předky spolehlivě vystopovat.
Existují přinejmenším dvě teorie:
1. Soudí se, že mezi předky výmarských ohařů jsou nověji krátkosrstý ohař, pointr, pravděpodobně modrá ulmská doga, přičemž však jejich původ sahá až k dnes již vyhynulému vodiči (Leithund). Vnější vzhled psa a tvar lebky ostatně zcela jasně ukazují na brakýřovité předky. Hovoří se i o černých barvářích sv. Huberta. Jejich dědictvím by byla i nejcennější lovecká vloha výmarských ohařů pro práci s nízkým nosem na stopě a ostrost.
2. Druhá verze předpokládá původ výmarských ohařů pouze z jediného předka, z výchozího typu hnědě zbarveného starého německého ohaře a změnu barvy vysvětluje náhlou mutací, utvrzenou potom selektivním chovem na tento stříbrošedý tón. Tato zajímavá barva nebyla v dějinách psích plemen pouze výsadou těchto ohařů. Šedá či stříbrošedá srst se vyskytovala i u čtyř plemen původních honičů ve Francii šestnáctého století. Šedé psy držel i princ Ruprecht Falcký, jak je dokumentováno na obraze od van Dycka z roku 1631.
Existují přinejmenším dvě teorie:
1. Soudí se, že mezi předky výmarských ohařů jsou nověji krátkosrstý ohař, pointr, pravděpodobně modrá ulmská doga, přičemž však jejich původ sahá až k dnes již vyhynulému vodiči (Leithund). Vnější vzhled psa a tvar lebky ostatně zcela jasně ukazují na brakýřovité předky. Hovoří se i o černých barvářích sv. Huberta. Jejich dědictvím by byla i nejcennější lovecká vloha výmarských ohařů pro práci s nízkým nosem na stopě a ostrost.
2. Druhá verze předpokládá původ výmarských ohařů pouze z jediného předka, z výchozího typu hnědě zbarveného starého německého ohaře a změnu barvy vysvětluje náhlou mutací, utvrzenou potom selektivním chovem na tento stříbrošedý tón. Tato zajímavá barva nebyla v dějinách psích plemen pouze výsadou těchto ohařů. Šedá či stříbrošedá srst se vyskytovala i u čtyř plemen původních honičů ve Francii šestnáctého století. Šedé psy držel i princ Ruprecht Falcký, jak je dokumentováno na obraze od van Dycka z roku 1631.
Mapa stránek